Abasia... co je to jen za jméno? Je to jméno jedné moc krásné slečny, která se později stane moji společnicí na výpravách po světe Estate.
Byla jako každá normální dívka v normálním světě. Měla rodiče, kteří ji měli moc rádi a nedali dopustit, aby se Abasii něco stalo. Její rodiče měli vlastní farmu nedaleko města Ashratan a Cervena. Abasia měla také bratra...
jmenoval Jeremiáš. Jeremiáš byl o 7 let starší než Abasia. Moc dobrě si spolu rozuměli a díky Jeremiášovi se Abasia naučila bojovat s mečem. Již jako mladou 12 letou dívku učil bojovat s mečem pořádně se krýt štítem.. taky ji učil to, aby než se bezhlavě vrhla do situace, tak aby nejdříve prozkoumala nepozorovaně okolí. Díky pomoci, kterou nabídla v klášteře se naučila dobře obvazovat zranění. Když se v 16 letech vrátila zpátky na farmu, aby pomohla rodičům, tak byla ze všeho nejraději, když zase viděla svého bratra. Z Abasii jiz byla hezká dívka a z něj hezký kapitán stráží. Abasia nic nezapomněla z toho co jí bratr naučil, tak občas chodila na obhlídky s ním. Když zrovna vcházeli do jedné postraní uličky a nejednou oba upadli do bezvědomí. Když se probrala, tak viděla, jak Jeremiáše mučí. Vpalovali mu žhavé uhlíky do těla a zabodávali hřebíky do celého těla. Jeden z únosců si všiml a hned k ní přistoupil a rozkázal jeho společníkům, ať přestanou, že má lepší nápad. Přistoupil k Abasii a strhal z ní oblečení. Pak se podíval na Jeremiáše a řekl: ,,Tak pokud nám neřekneš, jak se dostat do pokoje vévody, tak ji přenechám tady pánům... a věř tomu, že jim v ničem nebudu bránit."
Oba jeho společníci se na sebe podívali a pak si důkladně prohlíželi Abasiinino tělo. Jeremiáš se podíval na sestru se slzami v očích a řekl: ,,Neřeknu ti nic.. a jestli se jí jen dotknou, tak tě zabiji holýma rukama..." On se jen zasmál a dal pokyn svým společníkům. Ty ne jak hladový psi vrhli o spoutané Abasii a ona začala trpět. Jeremiáš se snažil vzdorovat, ale po půl hodině, která mu přišla jako věčnost, kdy jeho sestra trpí, tak zakřičel: ,,DOST!! Řeknu ti kde je, ale ať jí nechají být." Neznámí zakřičel na své společníky, ale ty se jen ohradily, že ještě chvílí... On, ale vytáhl krásnou dýku a dal ji jednomu z nich pod krk a povídá jim: ,,Okamžitě přestaňte, nebo vás zabiji." Muži byli zděšení, tak ztrápenou Abasiu, která se schoulila do klubíčka, nechali být. Jeremiáš jim řekl o tajném, nehlídaném vstupu, a jeho hostitel ho jen varoval, že pokud to bude lež, nebo past, tak to bude pokračovat. Odpoutali ho a že půjde s nimi. On se jen s omluvným pohledem podíval na svojí sestru, aby mu odpustila to, že tak dlouho váhal, pak strčil do jednoho z mužů a sebral mu dýku.. v tu chvíli už ji měl zabodnutou v krku.. když se vrhl po tom druhém, tak strhl jejich vůdci kápi, ale jeho nohsled na kterého se Jeremiáš vyřítil, na něj odněkud vytáhl malou kuši s střelil o Jeremiáše. Jeremiáš mu při nárazu rozřízl celé břicho a padl k zemi. Jejich hlavní tam jen stál tvář odhalenou, a Jeremiáš i Abasia poznali v té tváři bývalého kapitána Etrimuse, který byl momentálně vyznamenán a poslán na klidné dožití jako dárek od vévody, a chladně se díval na to jak se k němu plazí jeden z jeho mužů a prosí o pomoc... v tu chvíli neznámí vytáhl nůž, sklonil se k němu a podřízl ho jako prase. Pak se podíval na Jeremiáše, který právě ještě žil a řekl: ,,Jestli to nebude pravda, tak zabiji i tvojí sestru a věř tomu, že budu o hodně krutější. Poté přistoupil k Abasii a odpoutal ji a odešel. Abasia se hned vrhla k Jeremiášovi a ten již nebyl schopen mluvit.. jen pořád v jeho očích byla vidět prosba o odpuštění. Jeremiáš byl mrtvý... Abasia brečela na jeho nehybném těle a prosila boha ať jí vrátí bratra. Bývalí kapitán odešel a zamkl za sebou. Abasia, která byla hrozně vyčerpaná, tak pořád brečela na těle svého bratra... po nějaké době někdo silně zabušil na dveře a za nimi se ozvalo: ,,OTEVŘETE, OKAMŽITĚ OTEVŘETE... TADY STRÁŽ VÉVODY!!!" Abasia jen zakřičela že je zamčeno, a že jim nemůže otevřít. V tu chvíli se ozvala šílená rána a dveře vylétli z pantů. Dovnitř se najednou nahrnulo deset rytířů s tasenými meči a když viděli svého kapitána mrtvého, tak všichni sklonily meče a poklekli. Abasia již byla natolik vyčerpaná, že upadla do bezvědomí.
Bylo už pozdě odpoledne, když se probrala. Jakmile chtěla vstát z postele, tak do pokoje vběhla nějaká žena a řekla jí, ať raději leží. Abasia jen chvíli koukala a pak řekla: ,,Chci okamžitě mluvit s vévodou.. vím něco moc důležitého."
Poté co žena odběhla, tak si Abasia zase lehla... za chvíli přišel vévoda a ustaraně koukal na sestru svého nejlepšího vojáka. Byla chvíle ticha, ale pak Abasia spustila: ,,Sire, chci abyste nechal zavřít vašeho bývalého kapitána stráží Etrimuse." Vévoda překvapeně koukal a pak se zeptal na to, proč by to měl udělat. Abasia mu vylíčila co se tam odehrálo té noci a vévoda celý rozčílený okamžitě zařval ať ho najdou a uvězní ho. Poté se ještě jednou smutně podíval na Abasiu a odešel.
Etrimus byl po třech dnech dopaden a uvězněn. Hned další den probíhal soud....
,,Etrimusi Erete, jste obviněn z vraždy Jeremiáše Izmailea. Máte co říci?" Etrimus jen povstal a podíval se na Abasiu, která seděla hned vedle vévody a řekl: ,,Ano mám... Nezabil jsem svého žáka. Nejspíše tady slečna měla halucinace. Byl jsem v tu dobu s přáteli na lovu." Poté byli předvoláni jeho přátelé, kteří s ním údajně byli na lovu a všichni potvrdily, že byl s nimi. A protože nebylo, jak dokázat Etrimusovi jeho vinu, protože jen výpověď Abasii nestačila, tak byl očištěn. Když se pak šel poklonit vévodovi, kterému se hnusil a pak políbil Abasii ruku, tak se k ní nahnul a pronesl v tím netiším hlasem: ,, Máš smůlu má milá... nebudu za to nikdy pikat." V Abasii to vřelo, rychle vstala a měla slzy nenávisti v očích. Kapitán byl chvíli zaražen a najednou odletěl přes sedm metrů od vévody. Abasia se šíleně napřáhla a poslala ho po podlaze pěkný kus dozadu. Pak se po něm vrhla, ale stráže jí na rozkaz vévody zadrželi. Kapitán si jen utřel krev ze rtů a odplivl si a odešel. K Abasii došel vévoda a řekl jí: ,,Když ho zabiješ, tak všichni půjdou po Tobě a já s tím nic nebudu moci udělat." Abasia se jen zamračila, vyvlekla se ze spárů stráží a doběhla před palác a zakřičla na právě odjíždějícího Etrimuse: ,,JÁ SE TI POMSTÍM, SLYŠÍŠ MĚ, JÁ SE POMSTÍM!!"
O dva měsíce později:
Služka Etrimuse vešla k němu do pokoje, aby ho vzbudila, ale jakmile vstoupila do pokoje, tak začala ukrutně křičet: ,,POMOC, POMOC.. NÁŠ PÁN JE MRTEV." Etrimus ležel na posteli rozřezaný na malé kousky a bylo vidět, že umíral hodně pomalu. Spoustu ran měl zavázaných, aby okamžitě nezemřel a řezy byli mistrovská práce. Okamžitě se mezi obyvateli roznesla zpráva o tom, že se Abasia pomstila. A měli pravdu.. když dorazily na jejich statek, tak tam byl dopis od Abasii, na kterém stálo: ,,Dostal co si zasloužil. A každý, kdo se bude pokoušet obelhat spravedlnost, toho já zabiji."
Toto byla poslední zmínka o Abasii v tomto kraji. Později byla spatřena jak je ve společnosti dalších vrahů a napravují to, co spravedlnost nedokázala.
Poslal: Treginus - Pátek, 24 září, 2004 - 18:33 CET